O knize: 1998 / "Každou chvíli citují Talleyrandův aforismus: jazyk je potřeba ke skrytí myšlenek diplomatů (a obecně mazaných a pochybných jedinců) . Ale opak je pravdou. Ať se někdo záměrně snaží skrýt – jen před ostatními nebo před sebou samým – to, co v sobě nevědomě nosí – jazyk dá vše. To je mimo jiné význam maximy: le style c'est l'homme; výpovědi člověka mohou být nepravdivé, ale jeho podstata je odhalena v neskrývané podobě ve stylu jeho řeči. Mám hrozné zážitky spojené s tímto svérázným (ve filologickém smyslu) jazykem Třetí říše...“ To jsou slova Victora Klemperera (1881–1960), slavného německého filologa, specialisty na francouzskou literaturu. Klempererovo jméno bylo v Německu slyšet stále častěji – vyšly dva svazky jeho pamětí a pět svazků deníků Po nástupu nacistů k moci mu jako Židovi hrozila smrt. Fyzicky přežil díky své „árijské“ manželce a přežil duchovně díky „LTI“, zápisníku filologa. Tyto poznámky kombinují živou formu, ohromující fakta, a co je nejdůležitější, bystré pozorování každodenního a oficiálního jazyka nacistického Německa, hlavního nástroje pro manipulaci s masovým vědomím. Nejde jen o vzrušující dokument, živé svědectví o lidském osudu, ale také o unikátní památník doby, jejíž problémy jsou stále aktuální a vyvolávají úvahy a diskuse..